요한복음 10장 Czech BKR
Czech BKR · 체코어 · 요한복음 (John) · 42절
- 1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
- 2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
- 3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
- 4 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
- 5 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.
- 6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
- 7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.
- 8 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.
- 9 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
- 10 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.
- 11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
- 12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
- 13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
- 14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.
- 15 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
- 16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
- 17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
- 18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.
- 19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
- 20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
- 21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
- 22 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
- 23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
- 24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
- 25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
- 26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
- 27 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
- 28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
- 29 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
- 30 Já a Otec jedno jsme.
- 31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
- 32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
- 33 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
- 34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
- 35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,
- 36 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
- 37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
- 38 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
- 39 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.
- 40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.
- 41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
- 42 A mnozí tam uvěřili v něho.
Czech BKR — getbible.net(CrossWire SWORD 모듈)에서 가져옴 · 라이선스: 공개 도메인 (Public Domain) · 출처 ↗